Dnešní on-line seznamky znemožňují tradiční romantiku

Zatím co naše babičky disponují nepřeberným množstvím historek, kdy jim jejich nápadníci zasílali romantické dopisy nebo nosili květiny, naše generace je odkázána na svět on-line seznamek, kde je mnohé z toho znemožněno. Bez mobilních telefonů a sociálních sítí mělo smysl posílat si tradiční romantické dopisy. Než by dnes takový dopis došel, informace by dávno zastaraly. Co vše nám tedy on-line seznamování vzalo a co nám naopak dalo, alespoň tedy zdánlivě?

klávesnice se srdíčkem

Čas

Jedna z věcí, na kterou se často vymlouváme, je právě čas. Dbáme na kariéru, stíháme všechna ta divadla a fitness centra, občas do toho padne jóga, bazén a celý týden je pryč. Městský život tradičnímu seznamování paradoxně nepřeje, i když by se na první pohled zdálo, že je tomu právě naopak. Sami se stěhujeme do velkých měst, a i když by zdánlivě větší počet potenciálních partnerů mohl seznámení s tím pravým pomoci, raději sedíme doma u monitorů a veškerou komunikaci obstaráme skrze klávesnici pomocí seznamek s pocitem, že je to praktičtější.

Vytváření asociálních návyků

Co tím však ve skutečnosti získáme? Kromě asociálních návyků téměř nic. On-line svět seznamek po nás nevyžaduje prakticky žádnou aktivitu. Stačí se jednou vkusně obléci, vyfotit se, nahrát fotku na seznamku a pro příště už můžeme za klávesnicí sedět třeba v teplákách a týden starém tričku. Ženy se nemusí líčit, muži nemusí kupovat květiny. Namísto přímého hovoru a přirozené komunikace dáváme přednost virtuálnímu světu, kde je možnost zprávy mazat a na odpověď je vždy dostatek času. Namísto toho abychom se v komunikaci zlepšovali, naše schopnost mluvit s druhým člověkem spíše slábne a postupně si vytváříme asociální návyky, které nám stále více znemožňují běžnou konverzaci.
žena sedící u ntb

Časem to není jen opačné pohlaví, s kterým se nám těžko komunikuje, ale postupně se přidávají i potenciální přátelé, kterých spíše ubývá. Pracovní pohovory se stávají noční můrou. A tak se stále více uzavíráme do sebe a přestáváme komunikovat i sami se sebou a naslouchat svému nitru. Veškeré sociální kontakty se omezí na pár prohozených slov s prodavačkou v obchodě. Kam tohle bude pokračovat?